Stojí za to si přečíst, pokud jste milovníky mého nejoblíbenějšího seriálu SCC:

Last minute - Part 1 - At home ???

5. listopadu 2011 v 22:35 | Š |  Fan Fiction

Inspirace: the Sarah Connor Chronicles

...Nevím, zda-li se tomu dá říkat domov. Ale je to alespoň něco podobného? Myslím to, co prožívám se svým
0 2 roky starším bratrem Johnem a svou maminkou? Když nás obklopuje hejno robotů, jsou to kyborgové, dá se tomu říct normální domov? Budu svého potomka učit, jak zneškodnit čip, který má Cameron ve své hlavě, diví se jablku, do kterého se nezakousne, zatímco jeho kamarádi budou úplně normální, sbírat samolepky, autíčka, povídat si o zážitcích, co udělali doma? Dá se osud změnit? Odpověď je jednoduchá: Nedá....

Zrovna mi zazvonil budík.
"Jane, je čas vstávat" zaklepal na dveře můj starostlivý bratr. Náš první školní den na úplně jiném místě než když jsme byli předtím. Musela jsem opustit své kamarádky: Adelu, Nikky, Suzie, Scannu, Penny...
Teď budu ve škole jak outsider, jistě se nebudou chtít bavit s tou divnou holkou z jiného státu. A proč také? Já bych udělala na jejich místě to samé, nebudu vám lhát.
Mamka mne odváží ke škole, celá se potím. John mi přitiskne ruku. "Neboj, to bude bobré" snažil se mne konejšit, jako malé mimino. Trochu se mi ulevilo, vystoupila jsem a oni mi zamávali. Nezbylo už úniku, neměla jsem na vybranou.
Sotva jsem vlezla do té odporně páchnoucí školy, ostatní si už mezi sebou začali šuškat: "Hele, to je ta trapka z toho jiného státu" začali se po té chichotat. Jaká trapka? Vím toho více než vy ňoumové! To já vám zachráním život v budoucnu a vy přede mnou pokleknete a budete prosit o odpuštění! Radši jsem ale držela pusu zavřenou, bylo by to ještě horší.
"Á, tady tě máme, Jane Connorová, vítejte v Retrievers school" přivítala mne ředitelka MRS Hoopková, milá paní ,mimochodem.
Zazvonilo a já musela na matematiku. Učitel odříkával jména mých nových spolužáků a když byl u Jane Connorové, tedy u mne, řekl: "Ty jsi ta nová?" já jen přikývla. Ta nejhorší věc teprve přišla - kantor vytáhl pušku, nabil si jí a vystřelil. Ostatní začali křičet. Měli jsme výhodu, že jsme byli v přízemí.
Vyskočila jsem z okna, chvíli jsem tam nehybně ležela, ale mé tělo se automaticky zvedlo, když jsem uslyšela "Hodina skončila" odkulhala jsem co nejrychleji za roh budovy.
"ÁÁÁ, pomóc, pedofil" křičela jsem, co nejvíce jsem mohla. Zrovna v tu chvíli zastavila nějaká dodávka a řidička mne vtáhla dovnitř. Byla to holka v bratrově věku.
"Promiň, ale chci, aby jsi zůstala naživu" po té vůz zavřela. Uslyšela jsem bouchání. Neznámá vůz nastartovala. Velkou rychlostí jsme uháněli pryč. "Kam jedeš?" zakřičela jsem.
"Co nejdál od města" zareagovala přirozeně. "To nejde, moje máma a bratr" najednou se auto zastavilo.
"Jsou tady? Můj pán mi řekl, že jsou ve Vailosu" podivila se. "Jaký pán?" začala jsem býti neklidná. Tenhle domov je fakt padlý na hlavu! Nemyslela tím svého přítele? Proč ho nazývá jako krále?
"John Connor" a už se zase rozjela.
Týjo, to mi doma neuvěří! Robot z budoucnosti, páni, já snad z toho nemůžu!
"Z kterého jsi roku?" našpulila jsem rty. "2011" mluvila hodně nahlas, až mi to nahánělo strach.
"Musíme zachránit mého bratra a mamku" nařídila jsem jí.
"Jenom bratra" odpověděla.
"Ne, prosím, prosím" prosila jsem jí. V tom jsem spatřila kolem jejího pasu zbraň. Využila jsem její neopatrnosti.
Jemně jsem jí sáhla do pasu a pomaloučku vytahovala pistoli.
Po té, až mise byla vykonána, přitiskla jsem si jí ke spánku. Vyžádala jsem si rozkaz s tím, že jestli to neudělá, zabiji se.
Kyborg - dívka, se nejdříve otočil, aby zachránil bratra, kterého miluji, jako nejlepšího bráchy na téhle celé planetě.
Jel k Johnově střední škole, kde s ním chodil na přednášky, aby ho chránil před úmrtím. Můj bratr je strašně důležitý člověk, prý i já, ale já tomu nevěřím, budu budoucím lidem, kteří se ještě ani nenarodily, na pendrek.
Před střední školou mi nařídil, abych byla v autě. Musela jsem čekat od jejich prvé hodiny, zrovna bylo devět, měli totiž na devátou.
Opět jsem zřela toho kyborga, jak se svým autem jede ke škole. Přikrčila jsem se k sedačce.
Vzpomněla jsem si, jak mne Denny, můj bávalý kluk utěšoval, když se mi ve škole zdáli noční můry. I ve dne se mi zobrazovaly stroje, které za pár let, možná i měsíců, ovládnou celou naší planetu. Bez člověka, bez psa, bez chleba namazaného sýrem - to bude v budoucí době tak vzácné jídlo!
Čekala jsem jen chvíli, sotva se přiřítil vyděšený John. "Ségra, prosímtě, pusť mne" ihned jsem ho bez odmlouvání poslechla. Sedla jsem si na neznámou, John si sedl na sedačku a já na jeho klín. Byla jsem tak unavená, že jsem na chvíli zavřela oči.
"Jane" budila mne má mamka. "Mami" vykřikla jsem a bleskurychle jsem jí objala. Po té jsem ještě spala.
Byl to dlouhý den. Jedno jsem ale zjistila: Forté Ema Lué není můj stálý domov.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Scar Scar | Web | 6. listopadu 2011 v 19:53 | Reagovat

jo moc děkuju, ale je jenom na rychlo než i udělám něco hezčího :-) jinak koukám že píšeš si určo přečtu :-)

2 grama grama | Web | 6. listopadu 2011 v 20:02 | Reagovat

pekný blog ;) ak máš záujem pozrieť sa na moju grafiku, a poprípade si niečo objednať, príď sa pozrieť! :) A ak chceš, môžeš si aj v najväčšej SONC, v ktorej je zapojených 83 celebrít, zahlasovať za tú svoju naj! :)
P.S - krásny dess! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama